Krok k odvaze

Navázat na lásku černou pásku,
rozhlédnout se kolem černým polem,
narozen, jen pro ty chvíle, ušel dlouhý míle,
rozerván v nevíru, věty na čeném papíru.

věty, který lámou i tou nejšťastnější dámou,
věty, který bolí, jak rána posetá solí,
písmo psané jemně, však obsah zní tak temně
nakonci prvního řádku je něco v nepořádku

miloval tak blaze, teď krok chybí k odvaze
z rána kdy paprsky zaří, smutek zmizí z tváří,
sebou pryč si beru, vzpomínky na moji Veru,
z lásky stala se bouře, odpust ten dým kouře.

Teď tma už jenom bude, bude uplně všude,
komu nedostalo se "toho", odchází jich mnoho,
snad vůní nočního nebe, vzpomene na tebe.
že pro ni sebe dal a život půjde dál...