Ach, jelene

Po nebi plují mráčky,
a zem se zelená,
tak koukni do zatáčky
na toho jelena.

Riskuje život,
jde za svou laní,
nedává bacha,
čumí jenom na ni.

Kol v rychlosti pekelné,
uhání různé káry,
on ani o kus neuhne,
brzy bude na cáry.

Až tak moc teda ne,
zavadil jsem o něj dodávkou,
nárazník je v mžiku urvanej,
pomůžu si jej nadávkou.

O třech nohách skáče,
ale už za obrubníkem,
mé chudé srdce pláče,
avšak jen nad nárazníkem.

Co je komu do jelena,
si onen tvor pomyslí,
když padá před laní na kolena
a začne plácat nesmysly.

Ona se mu vysmívá,
a já nechci se přít,
jelen vždy čtyři nohy má,
a tenhle sotva tři.

Byl si žádaný, jelene,
teď je svět celý naruby,
umíráš, oči zkalené,
od milé si dostal parohy.

Život je boj,
řekl kdosi kdysi.
Ty se už neboj,
konečně pochopil si.