Mistr Kat

Mistr kat

Jsem kat,
Mistr kat,
ale místo lidských hlav
zabíjím lidská srdce.
Ne, nenech se mást,
neteče krev,
neslyšíš řev,
ten co tě tolik bolí,
je to jen past,
z pavučiny utkaná,
co tě nechá ve svých spárech
hladem krutě zhynout.
Hladem po lásce a spravedlnosti,
stojíš na prahu snesitelnosti,
a bdíš,
stále bdíš.
A v noci,
Ti na vyprahlé tváře spadne rosa,
a smíchá se se slzami,
které ti kanou ze slepých očí.
Svět se s tebou točí,
kolem tebe,
a jen nebe,
stojí
a mlčí.
Proč teď,
když potřebuješ ruku pomoci,
se k tobě nikdo nehlásí ?
A ty sám, tam do noci
se díváš se slepou touhou.
Je mi tě líto,
ale ruku ti nepodám,
jsem Mistr kat,
neznám slitování,
a přesto mé srdce pláče
když beru do rukou sekeru,
a navždy stínám tvoje naděje.
Ať nepláče !
Ať zticha je !
Mlč srdce, mlč !
Já jsem železný muž,
Mistr kat,
nechám tě také navždy spát,
jen prosím mlč!
Nechci znát pravdu
pluji po bárce své sebestřednosti
po proudu života,
tak mlč.
Nechci znát pravdu.

Však srdce nemlčelo,
dál pělo o pravdě,
kterou samo znalo,
o všech srdcích,
které nelítostné ruce kata zavraždily,
a zpívá o bolesti,
kterou cítilo,
když vidělo své druhy
jak mizí v nenávratnu.

Mlč ty srdce !
Blouzníš!

A tu ruka kata,
vycvičena,
sáhla po sekeře
a ťala do srdce.

Sám sebe jsi zničil,
já putuji do nebe,
na nebeské klenbě
budu svítit světu,
jako malé světlo naděje.

Slzy se mi derou do očí,
ležím v pavučině,
a to ticho,
to proklaté ticho.
I nebe mlčí,
i nebe co vždy povídalo
a nad hlavou
svítí malá žlutá hvězdička.
To je mé srdce!
Pomyslím si,
a pláče …

Jsem Mistr kat,
já nepláči,
já ne.
Jsem Mistr kat,
ten silný a neochvějný,
hrdý.
Něco mi ale chybí,jsem prázdný,
ruce mé studené
se dotýkají noční země.
Já nemám srdce!
Vrať se, vrať se,
vrať se mi, nenechej mě tu zemřít,
já chybil,zachraň mě,
vrať se!...
Vrať se mi!

Však to noční nebe
nelítostně mlčí.
Hvězda už nesvítí.
Je pryč.