Zloději pomatených srdcí

Všecky zraky propichují tmu
tiché hlasy ševelí
zavdám hladu příčinu
pohoupá mě s postelí

A než se osmělí..

To ticho noci řeže tmou
a vzdáleného kněze
co tiše bdíval nade mnou
zmučily zlé teze

On mrtev je..

Můj strážný anděli!
Těch hladných sil se bojím
když noc se znovu osmělí
když v noční šat se strojím

Jak mám spát..

A z hladu
neodkrojím
divnému hadu