Muži, jehož jméno neprozradím

Muži, jehož jméno neprozradím

Jsi můj letmý vzdech,
Vánek v něžných snech,
Nejsi mým, když nedýchám,
Je snad fér,
Že Tě nemám.

Nemám srdce Tvé
A neznám Tvou pravou vůni,
Nelíbám Tě na ústa
A slzy pro Tebe neroním.
Nemám duši zmatenou,
Ačkoliv se stává,
Že o Tobě občas sním,
Když nastane chvilka slabá.

Neznám Tě, mám iluze
O Tvé čestné povaze,
Vše dál ale nechávám
Na osudu a úvaze.

Máš místo v mé duši –
Ač se to nesluší –
Jsi inspirací krásy,
Když ve snech o Tobě se ztrácím.