Z tanečních bílé střevíčky
nosila tenkrát na procházku
a svoji školní první lásku
si schovávala pod víčky
A jak se v duchu těšívala
na život - pravý, opravdický
hned plakala a hned se smála
a všechno brala pateticky
Kdy přijde už ten život vážný
co velké, krásné dary dává?
Šel vedle ní - byl nenápadný -
a ona? vždyť ho nepoznává!
Tak nabízí jí, chválí, radí:
jen berte, berte mladá dámo!
Když střevíčky ty prošlapala
nejlepší měl už vyprodáno.
Ach jo .... Azalko ... to není matematická úloha ..
.... to je řeč srdce ... !!
26.09.2006 18:18:00 | HarryHH
ta první sloka moc nedává smysl, ale jinak to ujde. Jen je to moc jednoduché.
03.09.2006 20:47:00 | Japonische Azalea
Máš pravdu, špatně díváme se
a nevidíme tady, teď...
za iluzemi honíme se
a pak... už je čas na závěť...
Máš pravdu, téměř neumíme
si okamžiky vychutnat...
nadáváme nebo trpíme,
neumíme se radovat...
Máš pravdu...
:o))
A píšeš nádherně!!
Že bys učaroval ježibabě?? ;o))
31.08.2006 18:21:00 | Cecilka
Hezká,má náladu,melodii....příjemně se čte...
Děkuji za komentář i za věcné upozornění,máš pravdu,měla jsem si to uvědomit,teď už to mazat nebubu,i když mi vadí chyba..
17.08.2006 09:45:00 | Harr
k vašemu komentáři: jistě , poezie by měla člověku něco dát, ale je to i o tom, že každý něco jiného cítí a každý něco jiného hledá. Je to prostě jen o individualitě. Mi osobně se třeba líbí víc rýmované básně, ale básně typu, ke kterému psal komentář, sem dávám, protože se poměrně hodně čtou a mnohým se líbí víc. Budu ráda za každý váš koment u rýmovaných básní. Jinak vaše poezie je lehká a jednoduchá, prostě hravá, ale myslím, že některá témata by se dala zpracovat i výstižněji, přesto ve mě některá opravdu pocit zanechali.
16.08.2006 22:50:00 | Gabrielle Taroka