Čekal jsem na kata

Když klekl jsem trochu,
pak cítil jsem kroků,
co ke mě se otáčí,
to jou ti popravčí,
chtěl bych jen zalehout a počkati na slávu,
však klečím zde pomalu,
nemohu otočit,
dění svého bytí
zde v klidu tu kráčí,
kdo je to otočen,
pro meč jest svoboden.
Já nechci se ostýchat
a smrti se posmívat,
chtěl bych si pohlédnout,
do očích katových,
jenž přišel dokončit,
díla jen polovic.
Tak mluvím ku stromu,
hledím si do mysli
a modlím se k sobě,
přec nedojdu slávě,
když budu jen klečeti,
tak budu ten prokletý.
Tak vstávám já naposled,
rozmach můj poslední,
nebude k brždění,
snad povedu rukou svou,
meč ten můj milostný,
pro váhu bezesný.
Tak křikl jsem trochu
a mávl jsem tomu,
když byla tam dívenka
a hleděla na mě,
já doklekl do trávy a vklidu
jen vystrašen
díval se na zkázu,
málem byl katem já,
kdybych to udělal,
čest bych tu zanechal.
Tak dorazil jsem si šíp,
a nedojdu již nikdy pryč.