S PRAVDOU VEN

S PRAVDOU VEN
Vyšel jsem si na procházku
a pravdu vedl na provázku.
Doma ji již byla dlouhá chvíle
v dáli však nevidno bylo cíle.

Každý díval se jak zmatený,
jak s pravdou jsem já spřízněný,
jak poslouchá mně na slovo,
byť je někdy těžší než olovo.

Po boku mém věrně kráčí
sotva mé nohy pravdě stačí.
Zvětřila stopu hrrrrdě za ní běží
netušíc, že stín chytí jen stěží.

Pravda je celá zmatená
a já jen krčím ramena,
né vše se pravdou vyřeší,
jsem zase o něco chytřejší.

K domovu v náruči ji nesu
jak dítko z maškarního plesu
a k odpočinku ji ukládám,
věříc dál krásným představám,
že probudí se jednou zas
a bude plná síly v nás.

o5ja