Klid mé duše

Obloha čistá klidu mi dává,
slunce tak potichu,
přidává do rytmu,
ptáčkové ve břízkách
tenounce zpívají,
balady moc zvláštní
o krásách létání
a života jejich,
pak na moment přestanou
a nalézám místo své,
kde býti chci navždy,
kde vlnky též zpívají
a klidu tu nalézám.
Vždy potichu zamávám.
Zeleně nestřádám,
písek se třpytí,
břízky se ohýbaj
a nalézám žití,
když zdolávám ryby,
tak vidím jen ji.
Voda ta smívá mé,
hříchy ty podivné,
jak utíkaj od nohou,
pak voda mě pohltí
a sebere těžkosti,
vyléčí k radosti,
lásku mou pohostí,
radostným žitím.