Pochod smrti

Čeští vojáci jdou pomalu lesem,sněhem tmou,
zbraně ani polní.Nic takového nenesou.
Jen ruce za hlavou.
Pomalu kráčí a tiše se modlí k Bohu,
ale ten si nejspíš říká:,,Chlapi já nepomohu."
Ruce za hlavou a celý život před očima,
nejspíš cítí,že je tu jejich poslední hodina.
Přemýšlí kde se chyba stala,
zda by se ještě napravit dala.
Někdy příště,snad ještě bude.
Snad z těchto 20 statečných nikdo neubude.
Spokojeně hlídali páreček kulometních hnízd,
když někdo hvízd.
Zvedl se sníh,odskočily keře,
pod tíhou výbušniny otevřely se dveře.
Vběhli na ně Němci,pár Němců padlo.
Ale zbytek Čechům cennosti a zbraně rozkradlo.
A teď jsou zde,na lesní pěšince.
Bojí se toho co se stane v příští hodince.
Narazili na skalní stěnu,
spatřili pod ní krvavou sněhovou pěnu.
Klekli a koukali do skály,
poté už jen jejich těla padaly.