PROBUZENÁ MINULOST

PROBUZENÁ MINULOST

I přes balustrády křičím tvoje jméno...
Ještě hrdlo se mi sevře, když Tě spatřím...
Bez pomatení smyslů, vím kam patřím...
... K Tobě? - tak né no.

Tak jako starobylé praskání vinylu.
Chutnají medové polibky tvé duše...
Co se nezakryjí jednoduše...
Na úkor výrazu tváře civilu.

Proč Ti nedokážu odpustit, kostlivče ve skříni?
Díváš se na mě a hledíš beze slova...
Stojím šokovaná v předsíni...
Pokušení udělat stejnou chybu znova.

Proč jen Ti nedokážu odpustit.

Stejně tak jako v baladě o růži...
Vidím květ a nikoliv trn...
Který se mi zabodne pod kůži.

Proč jen se nedokážu smířit.

Co s palčivou bolestí na srdci?
Kam s tváří, co ze sna mě budí?
To TY jsi ten mudrc nad mudrci.
A přec Tě má přítomnost nudí.

Jsi odpověď.
Na všechny otázky...
mého vnitřního světa.