V hrobě

Ticho, tma a malý prostor,
černě vydím i za obzor.

Co je to za tmu?
Kde to vlastně jsem?
je to snad realita,
nebo další černý den?

Zkouším se pohnout, však narážím záhy,
nemám rád ty moje do temnot pády.

Špatně se dýchá,
bodavá bolest píchá,
přes záda do břicha,
teplá krev nezasychá...

Oči se klíží, když konec se blíží
a s ohromnou tíží pak do pekel mířím.

Vzdávám se světu, co zničil mou duši,
snad jen poslední větu,
než mi srdce dobuší:

Děkuji sobě, děkuji všem, nyní prožiji v hrobě nekonečný sen.