Poselství srpna 1968

Po „Pražském jaru“ přišlo velmi dusné léto,
létají stále ptáci také kytky kvetou,
jenomže v tomto srpnu trochu jinak voní,
jsou cítit střelným prachem ne tak jako vloni

a také i těm ptákům do zpěvu moc není,
stejně jak u jiných bylo to těžké probuzení,
s hukotem letadel se jejich zpěvy mísí
a nejsou radostné ten den tak jako kdysi.

Snad ještě v úterý, určitě ne v tu středu,
bylo nám do zpěvu a vzduch byl plný medu,
tu najednou zní časným ránem jen do ticha
z rozhlasu vzdorující píseň Petra Ulrycha

a pak už slyšíme jen samá smutná slova,
která nám opakují po celý den znova,
máme tu okupanty, těch cizích vojsk šiky,
z východu zverbované rudé bolševiky.

Jedním si můžete být stoprocentně jisti:
nebýt srpna, skončili byste u nás brzy komunisti!