Hlas mého srdce

Slyším hlas, jenž mi radí,
Nevím, odkud je, ale cítím v něj důvěru ,
Věřím, že mě nezradí,
Zdá se mi, že poznávám od života úlevu,
Hlas mého čestného srdce,
Volá ze mě na mě,
A náhle mi přijde, že držím celý svět v mé ruce,
Tak malá a prostá mi přijde tato Země,
Vše je černobílé, zápor či klad,
Každý se mi jeví průhledný,
A zjišťuji, že každý je svůj protiklad,
Je to pohled záhadný,
Kdo by to tušil, že zlosyn je pobožný,
Že mnich v klášteře se bojí smrti,
To vše skryje závoj kožní,
Který v sobě drží citů drti,
Připadám si jako anděl,
Roztáhnu své ruce, křídla,
Vždy jsem různé boje sváděl,
Teď však zmizeli mé životní pravidla,
Nyní jsem volný,
Čistý a nezkrotný jak vodopád,
Jsem nespoutaný,
A nehrozí mi žádný pád,
Vše vidím s nadhledem,
A v záři slunečního svitu,
Vše řeším s ledovým klidem,
Odvážil jsem zahodit pro mě už malou ulitu,
Chci žít svůj život tak, jak chci,
Tak, jak to mé srdce cítí,
Jsem volný, létám jako racci,
Ať mé slunce navždy svítí