Odraz

Dívám se na svůj odraz
ve skle tramvaje, co v noci
odváží mě zpátky domů,
nemůžu se ubránit dojmu,
že obraz mi pohled vrací.

Kdo z nás je odraz pouhý
a kdo je tu skutečný,
otázka je trochu smělá,
se snem jsem se přivítala,
z mých mnoha jeden výjimečný.

Před sebou vidím životy
všech těch "jestli, kdyby, možná"
která žijí v jiném světě
a rozplétají osudu nitě
do situací co žít jsem mohla.

Cestovat, dělat doktorku,
žebráka, šéfku či uklízečku,
to všechno se mi mohlo stát,
někomu se to fajn může zdát,
já neměnila bych ani tečku.

Tramvaj brzdí, zpomaluje,
už je tu stanice poslední,
pro teď je mé cesty konec,
jsem manželka, matka, zaměstnanec,
a jsem tak šťastná, věřte mi.