Válka, láska, mír

Ve jménu míru zabíjet.
Za láskou, zbroj, hrdinou buď.
Láska, mír a čtyři kulky v hruď
slzavé udolí a bídu utovříme z plačících očí,
vyhrajem válku, to stačí.

A proto zbroj! A vpřed! Upaž! Se snaž! Vystřel! Zabij tu kurvu! NEOTÁLEJ! Vypleň dům! Nůž ponoř hloub! Nehleď na strach!
Přes zděšení se zab!
Bojuješ za vlast a proto nejsi vrah.

Moc to je válka, válka pro peníze.
Jen hlásej dál, je to válka pro mír.

Malé dítko k mamince ručky krčí.
Maminka oči má zavřené,
co bude s malým, kdo poradí mu,
když nebe je šedivé, zatřené.

Poslední polibek na ústa,
"Miluju tě", slyším tiše.
Pak salva kovu, výkřik, ticho, tma.
TEMNOTA

Dětí řev, matek křik, polibky smrti,
stoletá zem teď v kalužích rubínů leží.
Ve vnitž to svírá a hnout se lze jen stěží.

Musíš jít dál, mrtvolo bez duše.
Zajmou tě, okovají, zůstaneš přidušen.

Jen ten kdo vede válka vždy jen sedí.
Nevinný do očí smrti hledí.
Jen blázni věří a jdou zabíjet.
Ach bože, kdo stvořil taký svět?

Kulku do těla, chlapec s puškou si jde hrát.
Spatříš anděla, až budeš umírat.
Pobláznit malé hochy, aby šli zabíjet.
Jsme snad upíří? Krev musíme popíjet?

Jednou pak země padlá se probudí ze spaní.
Jednou se hvězda spadlá vrátí ti do dlaní.
Stromy vysoké jak nebe porostou k nebesům
a barva letních lásek navrátí se lesům.
Po půdě popraskaných vrásek nalezneš luční kvítí.
Slunce, co nezapadá a stále něžně svítí
Moře ze smaragdů ukáže hlubiny.
Oblaka z vaty cukrové, barevné živočiny.
Po tolika letech se napraví křivdy.
Dnes ne, snad za stolet, ale neříkám že nikdy.