Na bojišti

Zákopy v mlze,
jen peklo dýchá.
Já nevím proč,
můj přítel vzlyká.

A na konci startu
nad okovy chrastí,
můzy, jenž nevědí,
co můžou načít.

V odlesku louží
a v chroptění krve,
nepoznáš lásku,
sebe ni druhé.

A vítězné věnce,
mění se v trny,
tak jako život
dřív něžný a plný.