O narození a životě

Z nebes, v ten šťastný den,
vykřikli bohové ať tu jsem.
Zjevil jsem se bosý, nahý,
ležel jsem tu, hrozně malý.
Očka mhouře, kolem rosa,
v tichu šera slyším kosa.

A tak jsem se narodil,
snad z boží vůle syn.
Peřinku z rosy a polštář země,
žádná rasa a žádné plémě.
Bez košilky a kalhotek,
narozený jak sirotek.
A v ten den a v tu hodinu
já neměl žádnou rodinu.

Začal jsem růst a poznávat svět,
okvětí života i jeho spěch.
V záři slunce a ve vánku času,
hledal jsem marně vesmírnou krásu.
Hledal jsem pravdu a hledal jsem sebe,
našel jsem lásku a v ní kvést i tebe.

Našel jsem rozchod a našel jsem sliby,
našel jsem peníze i jejich chyby.
Situace se měnily jako štace,
a svoje šance, začal jsem ztrácet.
Nehněvám hněv v dlaních svých,
vždyť na tenhle život, tiše jsem kýv.

Uběhla léta a dny se už vlečou,
mí bohové na mě teď pečou.
Idolové už jsou přikryti v zemi,
tak sedím tu sám a ponížený.
Pokud osud nezvratný je,
nepodívám se ani do ráje.