Skála

Nahoře na skále,nad propastí,vítr si s vlasy hraje,
barevné listí okolo,sukně,hrdý prapor se rozevlaje.
Koušu se do rtu,opilá,tou záplavou divokého reje.
Třesu se,slyším vlastní hlas,jen šíleně se směje.
A po těle mráz přebíhá z pocitu beznaděje.
Ten smích jakoby z cizích plic se dral,děsí až,nepřestává.
Směju se,směju,nechci,ten řev do mozku se vsává.
Ruce v pěst tlačím si na hrudi,proboha coto?
Umírám?Umírám?Křičím tu otázku do všech stran,
a zase ty skřeky,smích,šílený.Tak umírám?
Ale odpovědi se mi nedostává!