Dědovi

Znovu beru tužku a papír do ruky
je to už přes rok, co si nás opustil.
Je to už přes rok, co se osud dopustil
té nejhorší chyby.
Vzal nám toho nejlepšího člověka
a to bez pochyby.

Vzal nám poklad našich srdcí...

Je strašné tohle říkat,
ale už mě nebaví si potichu naříkat.
Moc mi chybíš DĚDEČKU!!!
Chti tě zpátky.
Přiď zase do dvora našimi vrátky.
Usměj se na nás aspoň z dálky...