Já
Já
tak nazvala je máma,
v pokoji snad i sarančata-
ale to jjen mezi náma.
Na hlavě konečně delší vlasy-
ale trčí mi na všechny strany,
budou ještě delší...doufám-tak snad asi,
už nepomáhá mi gel žádný.
oči mám hnědé,
s černou tužkou kolem,
tělo mé je v létě snědé,
a hlava nazývaná volem.
Rty mi mluvit nepřestanou,
v radosti i smutku,
cvičí-bez pohybu nezůstanou,
úsměvem ničí kopy zármutku.
Výška má je vysoká,
šířka není zas tak hrozná,
od pohledu nepadnu všem do oka,
proč, to hned každý pozná.
Černé tričko s nápisem HIM,
kalhoty v barvě do tmava,
v létě to není ideální-vím,
ale bez černé je otrava.
Na rukách mám spousty náramků,
bez vkusu styl,
stříbrné draky na krku,
o tomhle můj život snil.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
No jo, černé období prožil snad každý. Taky ho mám za sebou - a ty se jednoho dne probudíš, možná ne zítra, možná ne za rok, ale stane se to - prohrábneš skříň a zjistíš, že už nechceš být taková jako předtím, že se chceš hnout z místa, které tě tak dlouho svíralo. A neodporuj, 1) jsem starší a taky jsem si tím prošla, 2) komentáře jsou k vyjádření názoru a ten můj je prostě takový, 3) teď ti to tak nepřipadá, ale s černou jednou ZAČNE být nuda...
Jinak básnička je dobrá, docela tě v ní vidím:-), taková jiná variace na věčné téma zrcadla a zrcadlení.
25.08.2006 22:31:00 | Gina Rocca
Pekná basnička.....ty posledni sloky, jako bych psala já...taky porád chodim v černé okovaná..aji v létě! Jsem ráda, ze nejsem sama!!:P
25.08.2006 18:17:00 | SilentDarkness