druhý svět

Kolikrát sedím a jako by duše nevnímala tento svět,
kolikrát sedím a oči jako by se neuměly zahledět,
dívají se skrze obraz života přímo do země mých tajných přání,
ty oči jako by byly branou k prožívání příběhů jež vytvářím si nazpaměť,
ty oči vidí co jiným bylo přikázáno nevidět a jen mě umožňují se pak tou branou opět vrátit k tomu,
co realitou se hodlá nazývat.
Ty oči mám beznadějně rád,
ty oči bych nesvěřil nikomu a jen s nimi chci všechno znovu prožívat,
chci s nimi chodit po světě mých tajných tužeb,
chci dál využívat jejich služeb, protože zkrátka potřebuji mít svůj druhý svět,
chci mít místo kde se mohu vracet zpět,
kde splní se mi každý sen,
kde mohu býti den co den a s přáteli si můžu povídat,
kde mám lásku svou, kterou mohu zulíbat a zahrnout ji něžností ,
kde ji mohu zazpívat s jemností jež vyrovná se slavíkům,
kde vyhnout se můžu všem svým zlozvykům,
kde s jednoduchostí se dá říct že jsem KRÁL

Těm očím vděčím za radostný žal, který v tom světě reality zdá se býti zlým,
však v zemi mé se s žalem nemazlím a zbude jen ta přetvořená radost,
v tom světě dám všem lidem zadost a ukážu jim,že nejsem ten slaboch za kterého mě mají,
v tomto světě se semnou klidně pohádají a já je zahrnu svými argumenty na které jsem si předtím nevzpomněl,
pak budou muset uznat, ze jsem pravdu měl
a odkráčet se skloněnou hlavou.
V tom světě jsou mi zlý lidé potravou, s kterou s radostí se živím.
V tom světě mém se ničemu nedivím a okamžitě ukážu svou výmluvnost,
ten svět zahrnuje všechnu moji ctnost a v něm se se vším umím porvat,
v něm i hráz odmítání dá se prorvat a z řeky starostí je sotva mírný potůček,
tam stačí udělat jen ten první krůček a vše ostatní se ti rázem daří,
v něm ti nikdo radost ze sebe nezmaří.
Ten svět je pouze šťastný sen
a i když není reálný, přec chci v něm trávit každý další den.