Princezna

Ptám se tě, lásko má,
Co nemám a co mají jiné,
Ptám se tě lásko opravdu,
Co z toho potom pro mě plyne…

Jsem pro tebe princezna co žije v paláci,
Celý den nemajíc nic na práci,
Jsem jenom holka, co žije v jiným světě,
Holka, co není v tvojí realitě,
A ty jí nechápeš.

Ptám se tě lásko zcela ze srdce,
Ptám se co můžu dát, co si ponechat,
Chceš abych byla jako tvůj svět?
Znáš mě, mohl bys vyprávět,
Neumím v něm mluvit, bavit se a žít,
Neumím v něm milovat, skotačit a snít.
Pro mě není meta, pro mě není sen,
Zůstat někde zpitá, chodit zvracet ven,
Smát se tomu, co žaludek mi obrací,
Chodit z domu, žít tuhle „legraci“.
Užívám si život jinak nežli ty
A i tato slova jsou jak z jiné planety,
Jsem pro tebe jiná, tak jakou mě chceš mít?
Chci ti dávat víc, to už je pevně dáno,
Dávala jsem málo a omluvám se za to,
Chci vstoupit za tebou do toho světa „za branou“
Nechci však poklesnout pod hrdost mou i tvou.

Neumím mluvit, neumím se smát,
V tvým světě nešlapu,
Neumím to hrát.
Tak lásko řekni mi, kde jsme my dva,
Půjde to dál?
Budu já tvá?
Budu to já, kdo bude poslouchat tvůj smích,
Budu to já kdo bude v časech zlých
Ti pomáhat a tebe držet za ruku,
A dáš mi záruku,
Že až uvidíš mě celou od hnoje,
Nebudeš litovat,
Že se mi zasměje tvůj svět?
Nebudeš litovat, že nemáš holku co vlní se do rytmu hopu,
Že nemáš holku co chodí v bílým topu,
Že nemáš holku, co s tebou v noci pije,
Že nemáš holku co erotikou žije,
Že máš člověka co v noci kouká na hvězdy,
Že máš holku, co se vždycky nemazlí.
Je to moje vina,
Můžu být jiná?