Klaun...

Samý smích a překvapení
vždycky sám přec středem dění
tuhle pád tam maškaráda
dětská srdce maj´ ho ráda...

Večer v koutě maringotky
prohlíží si staré fotky
jak našel svou zlatovlásku
a kdy poznal první lásku...

Zas vzpomíná na to mládí
co se nikdy nevyřádí
na dny kdy se prvně holil
na dny kdy si cestu zvolil...

Jak opustil Karolinu...
zas pocítil starou vinu...

Zhasne lampu,spánek léčí
uvolní i srdce v křeči
klaun se přeci musí smát
a tak stařec půjde spát...

Proto v noční říši spánku
obrátí si zas klaun stránku
zítra má své představení
smutek-ten pro klauny není...