Blankytu dva metry...
Blankytu dva metry...
když ještě slunce zebe
já lovila kus blankytu
z oblačného nebe...
Natáhla se do mraků
a poprosila větry
můj podíl ze všech zázraků
blankytné dva metry...
Na rukou je snáším k zemi
opatrně plna strachu
třepotají se ty lemy
víří světlo v kupě prachu...
Modré z nebe na zem nesu
prý dar hodný krále
chtěla bych být za komtesu
proč držím ho stále?
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Moc se omlouvám - předchozí komentář je MŮJ!!! Jak říká G.P. - mám Ti napsat, že jsme jedno tělo, jedna duše a já Ti omylem napsala komentář, když byl přihlášen on... On Tě totiž objevil díky Tvému hlasování nebo komentáři u sebe, a tak mi chtěl ukázat Tvá dílka, a mě natolik dostala, že jsem Ti hned musela napsat (viz níže...). Každopádně se shodujeme, že jsi SKVĚLÁ!!!
05.09.2006 22:06:00 | Levandule
Nevím, co je na rýmech moderní nebo nemoderní. Někdy a někomu to jde tak, jinému onak.
Rýmy Ti jdou lehce, na Tvůj věk naprosto dokonalé!!! A proč sem vůbec motám věk? Buď je to dobré nebo ne... Jsem teprve u druhé básničky, ale obsah, forma, lehkost je fascinující!!!
05.09.2006 22:01:00 | G.P.
Aylo, těmi rýmovanými verši jsi podle dnešního pojetí děsivě staromodní. Já to taky jinak neumím. A to tvoje rýmování má šarm. Nic na svém stylu neměň, kašleme na bláboly modernistů, jímž nikdo nerozumí.Zdravím tě a děkuji za pěknou básničku k mé básničce
02.09.2006 19:04:00 | pla-ton
MNo vzhledem k tomu ze uz si stejne nepamatuju jak to bylo pred tim tak to hodnotim proste jako samoztatn dilko moc pekne sice mi trsku unika jadro pudla..ale i to se nedky stane..
29.08.2006 10:28:00 | Lady Celebrian