Vodou proti svědomí

Vodou smývám mou vinu,
má špína přec mizí v odpadu,
já čistý se cítím,
svěžest je cítit,
hlava chce mířit.

Špína se smyla,
vina se vpila,
dovnitřku mého,
tam kořeny pouští
a cítím jí plně,
však nevědět zač,
zač trpím svou silou
a zač jsem tak zkončil,
vždyť sem to zrušil,
již jedenkrát ukončil,
trápení své,
já překročil zeď,
pití je směť.

Již bojuji zase,
piju jak prase,
nepiji,
chlastám,
žíti se zeptám.

Má cenu to svinstvo?
Nepsané slovo,
to zaznělo ono,
já hledám teď moci,
té nechtěné noci,
utíkám stále,
přec stál jsem málem!