Opilec

Opilec sedí na židli,
za večer značně povadlý.
Z úst nesmysl za nesmyslem se line,
a blábol větší, nežli jiné.

Tak strávil večer a snad rád
občas do půllitru pad.
Pak zvedá se vrávoravě k odchodu
a marně hledá dveře k východu.

Po ránu chodce potkává
a jeho mluva smysl nedává.
Okolí zhnuseno jest,
jeho zevnějšek je jak na oko pěst.

Co chlast dokáže udělat z lidí,
to nikdo mu už nezávidí.
Už dávno ztratil důstojnost,
to ví i širší veřejnost.

A každý má ho dost,
okolí jímá známá zlost.
On ostudou je města,
my z jiného jsme těsta.

A ptáci zrána zpívají,
sanitky smutně houkají.
A jedna z nich je proň spása,
opilcovo srdce jásá,
že probudí se za chvíli,
a s ním i ostatní, co dnešní noc propili.

A potom ......spása, sanitka,
směr stanice je ......záchytka.