O krásce

Něžný verš se vpíjí do kůže Tvých zad,
jablkem pokušení jsou mi slova mám Tě rád.
Jsem svázán nezvladatelným chtíčem,
jen Bůh ví, jakým srdce Tvé odemknout klíčem.

Já vyhnán budu z rajské zahrady,
až vyřknu slova: Už navždy Ty!
Ta slova rozezní zvon-přímou linku k Bohu,
svádíš mě k hříchu-jak vzdorovat mohu?

Chtíč, krása a nevinnost se v Tvém těle vzpíná,
málokdo tuší to strašlivé tajemství-zda ďábel či víla.
Tak…malá vílo s tělem plným ďábelské vášně,
že Tvůj oheň v srdci zhasl, snad nemyslíš vážně?

Oheň, pod kterým škrtl cizinec-skryt temnou maskou,
byl to ten, co si zahrával s Tebou-mou kráskou…
A oheň rozdmýchal virtuos, jehož skladba ukládá Tě k spánku,
virtuos, hrající něžně-hudbu poskládanou z vánků.

Bohužel plynul ten nestranný soudce-pan Čas,
co zahojí rány a to nejlepší vykřeše z nás…
A tak čas zahojil a jizvy pohřbil pod nánosem prachu,
teď zbývá jen rozdmýchat pohasínající plamínky bez zbytečného strachu.

Proto tu sedím a ze zbylých uhlíků snažím se vykřesat plamínek citu,
jen klečím, modlím se, cítím Tvůj strach-cítím, že jsi tu!
To znamená všechno-Tvá duše stále sídlí v Tvém těle,
bude to vpořádku troufám si tvrdit-snad příliš směle…