Vpřed

Před otevřenou branou čekáme - zbavujíc se svých hříchů
Mlčky v chladném stínu postávajíc téměř nehnutě se oddáváme tichu
Svoboda slova vzala za své a přáno nám to jest,
my fádními gesty vzdorujeme většině a přijímáme svůj trest.

Ve stejnojmenné kaskádě slovních přesmyků - píšeme na holou zed,
to už i ze zvyku - nikdo nás neslyší, jen mažou kolem úst nám jed.
Barva se na zdi ztrácí a pojem vřelého slova pomíjí,
Jak máme podle vás žít? Jsme vinni nevo nevinni?