Dívka z domečku

Tam v dáli,
kde slunce pozdě večer ulehávalo,
stál malý domeček.
V tom domečku žila dívka,
Jež srdce velké měla.
To srdce chlapci patřilo.
Tomu chlapci,
Který každý večer se svou dívkou
K potoku chodíval.
Dívka z domečku z toho smutná byla.
Každou noc proplakala.
Věděla však,
Že zbytečného to jest,
Avšak srdce poručit si nedalo.
Každý večer sedávala u okna
A pozorovala ty dva.
Ty dva,
Z nichž jednomu záviděla
A druhého milovala.
Vždy s pláčem ulehávala do postele
A srdce její praskalo.
Už tolikrát ho slepovala,
Už tolikrát chtěla zacelit ony rány,
Avšak marně.
Nezbývalo jí nic jiné,
Než čekat na den,
Kdy zaklepe chlapec na dveře,
Vezme ji za ruku
A zavede k potoku.
Bude čekat na tento den
I kdyby nikdy neměl být,
Protože v jejím srdci ten chlapec
Vždy místo bude mít…