Drahá tchýně,

Trochu lásky chcete od vlastního syna,
jen já vím,
co ve vás, milá dámo, dřímá.

Kusem vlastnictví
chcete mu na nohu řetěz dát,
nedovolíte mu žít,
nedovolíte mu milovat.

Pro vás je malý kluk a já velký sok,
nedovedete přiznat,
že už mu je víc než rok.

Snaží se naznačit,
že do vlastního vlaku života chtěl by nastoupit,
ale že by vás měl opustit?
Ne, na to nechcete přistoupit!

Proboha, vzpamatujte se,
dřív než pozdě bude brečet.
Dřív než budete dopisy nám psát
a já vám zasílat zprávy,
že to stejně nikdo nečet.

Zbytečně kazíte chvilky
co krásné by měly být,
pochopte už přece,
že s máminou sukní, nelze navždy žít!!!