SMRT

Tiše
vstoupila jsi do místnosti
kůže,
vypjala se ze strnulosti
strach,
utopil se ve mně
prach,
rozvířil se jemně

„Ještě mě tu chvíli nech,
na tom uzavřeném světě …“
„Tak to máš holka pech,
já netoužím po odvetě …“

Tak si mě vem,
stejně už nemůžu …
Pojď honem sem !
smrti, já pomůžu …

Život,
opouští mé tělo
rachot,
ticho by být mělo !
nežiju,
jako poslední roky
skoncuju,
s nikam nevedoucími kroky …