.....

Nepíši o lásce,
to neumím,
skládám však smrt do řádek.
Smutku nezávidím,
já sama jsem ta,
jež toho pána poznala,
a navždy mu sebe zaprodala.

Nepíši o klasické kráse,
nevnímám ji,
přesto vidím osamělé hroby,
na které nikdo kvítko nepoložil
snad celá staletí.
Vidím padlé anděli,
pro které nikdo nikdy netruchlil,
i když zemřeli pro lidskou krutost,
oni nás sledují,
pláčí pro každou bytost.
Chodíme mezi slzami,
nevnímáme jejich bolest.
Odsoudíme se k záhubě sami,
nebo na nás hříšné čeká nesmrtelnost?

Nepíši o lásce či kráse,
penězích a kariéře.
Píši o naší zaslepenosti vůči druhým,
o světě který zanikne válkami,
o andělech kteří budou se procházet
mezi našimy slzami.

Snad pak uvědomíme si...