Křídla

Ó, znáš to,
ty chvíle kdy tě smutek svírá,
kde je víra
a v uších ti zní:
mlčeti zlato.
Musíš si křídla ušít sám,
a k nebi s nimi uletět,
osud je lecky krutý pán,
pak naděje je vlastní svět,
co můžeš utvářet..
a milovat.
Na svých nohou stát,
a přitom toužit, míti rád...
Svoboda mysli jsou křídla z perleti
na jejichž perutích moudří z nás odletí
a svatým místech vlastní ráj,
svobodných duší skvostný kraj.