Strach

Občas,když jsem sama,přepadá mě strach.
Že můj život zkončil a žiju ve vzpomínkách.
Že už nepoznám lásku,zklamání,životní krach,
že zmizel stud i cit,tělo mé je prach.
Miliony různých strachů;nebe plné černých mraků.
Těch co bolí na duši,ale nikdo netuší...
Snad se sama sebe bojím,že před sebou neobstojím!
Mám strach o lásku,o štěstí,pláže z oblázků,
o slunce,přírodu i lidi;osudu se bojím.
Strach z nového života,strach z umírání,
smrti se ale nebojím,od té nic neochrání.
Jen bolest mě leká,v bezmoci čekání;
myšlenky na sny,touhy,očekávání...
Nenaplněné skutky,resty,staré sliby;těch se bojím;
že neprožiju vše to podstatné,co s životem si pojím;
strach,že na to zůstanu sama;pak,na marách,
že nikdo se nedozví,jaký jsem měla strach!