Půlnoční

Nemohu usnout a tak píšu tento list
slova co nebude je nikdo číst
Slova, která snad usnout pomohou mi

O tom, že sebou stěží jsem si jist
A kdo jsem ?...
to nemůže se do těch řádků vlíst.

Jen ten kdo by mě chtěl lépe poznati, by vědět měl,
Že snadno neumím se doznati k tomu, co opravdu mě trápí,
to trápení má černou kápi a jen málo kdy ji odloží ,
a když přece jen, tak dívati se nesluší, na to co nevytvořil Bůh.
Jen noc u níž jsem měl dluh, a jíž jsem duši zaprodal .

To trápení je můj i její žal, my oba schoulení jsme v klínu
A jen světlo by nám mohlo pomoci
To odhalí naší vinu
že v noci stejně jako v duši mé, bez světla jsme beznadějně sami
a všechno dobré uhyne, či schová se do temných stínů
a nevyleze z obavami, že snad ONO má na tom tu vinu,
že slunce, či měsíc nesídlí v nás obou
snad někdy přijde za námi
věřiti musím, však touhle dobou
chci již pohrát si s nočními můzami
které spánek přinesl mi v nůši

Snad mé slunce ve snu bude též,
já zeptám se na to co tuší ,
kdy konečně zůstaneš?

Vím, že si jen sen co pohrává si s duší
a že světlo je jen pustá lež
však přesto doufati se sluší
a ty slunce prostě běž
a hledej jiné človíčky
těm běž hrdě na pomoc
Já už mžourám svými víčky,
tak nech mě spát
přeji dobrou noc.