Hřbitovní alej
Hřbitovní alej
provoňel jasmínový květ
Lístky vánkem padají
okouzlují celý svět
Lidé se okolo míhají
čas je nutí uhánět
Stromovou alejí
zazněl bláhový cvrdlikot
Hejna ptáčků létají
zpívají nám pro radost
Lidé to málo vnímají
honí je chvástavost
Stromovou alejí
snáší se černý mrak
Stromy se klanějí
duše musí do oblak
Lidé však nechtějí
leč zemřít musí .....
tak či tak
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Jasmínová vůně....zemřít s ní? Až si v devadesáti pěti letech budeme dělat jasmínový čaj a než se voda uvaří, rychle se pomilujeme. Pak můžeme zemřít.
15.03.2007 14:12:00 | smudlinek
Díky za komentář, beru.
Chodím tam dost často a slyším zpívat ptáky v korunách stromů vysokých lip a to mne opravdu rozradostní duši, když hořkost smutného srdce dívá se na náhrobky...
Zbytek je můj.
04.09.2006 15:44:00 | Marcella
rád se toulám hřbitovem, tam odkud sem nemáme žádnou alej a ani tu nekvetou jasmíny, kostaela tiše padá omítka a staří lidé berou ty kousky do ruky a říkají už zas. každý vánoce ubejvá světýlek jak se lidi vytrácej. přesto všechno má hřbitov svý kouzlo uvědomění a ticha. to všechno mi tvá báseň připomněla, možná podle tebe tlachám bez kritiky ale ač se mi forma moc nezamlouvala a sladkost v ptáčcích trochu hořkla na jazyku , dotkla ses něčeho uvnitř mě.
04.09.2006 15:17:00 | kulishak