Naznačená

Anotace: .-.-.-.D

Ó mistře strachu!
Co mi to nalháváš?
Je tě jak hrachu
kterého rozséváš

do zmučeného bdění..

A snění
nepřichází
Cítím se malomocným být
to rozum mi schází
s šátečkem na víno
má pravdu dít
však opustit..
mě musel

Do něho z čela pot utírám
když pohne se klika vod dveří
a ke hvězdám, k nebi zrak upírám
do okna. . Ruce jak živoucí pápěří
chvějí se

Strach veze dospělost v dětském vláčku na odvládání