TROSEČNÍK

TROSEČNÍK

Očí své k obzoru jen stěží upíná
sklenici od vína hlasitě proklíná.
Prý je to záchrana, že je již prázdná,
s poslední kapkou, bolest již žádná.

Tupý má jazyk, těžký jak trám,
Co je to za zlozvyk, pít v baru sám.
Široko daleko kde jen zrak dohlédne
co bylo ošklivé, jeví se pohledné.

Na starou účtenku SOS píše
z posledních sil kráčí vstříc míse.
Na čele pot a v hrdle zvratky,
proklíná potichu prožité svátky.

Né ty co kalendář každému ukáže,
on mívá vlastní a stěží jen dokáže,
rozeznat rovinu od svahu,
protože nestojí již o tu námahu.

Snad jednou pohlédne na to co pohledné
a v očích střízlivých sám sebe zahlédne.
Dokáže nastoupit na záchranný vor
a v sobě zatratit všechen ten mor.

Někdy je každý trosečník v životě
však nevěšte hlavu, bývá to ke škodě.
Vyhledej přátele, né trosečníky
a život začni žít, tak trochu od píky.

o5já