Chudý bojovník

Na chodníku osamocen,
úplně sám v celém státě,
ošálen drásavým srdcem,
stojí či klečí ve špíně a blátě.

Čeká až hlava pohne zemí,
okamžik zahleděn do tváří,
pochopí že konečně plakat smí,
za svobodu a osamocení cizí pláčí.

Svojí nohu obětoval za cizí boj,
ruku strčil do ohně pro cizí chtíč,
učit se nové písně už nemůže na hoboj,
hledá k pokladu ve vlastencích klíč.

Čeká až ve špinavém klobouku ozve se cinkot,
za jeho utrpení pro milovanou vlast,
za pár mincí koupí si několik dobrot,
vzpomíná co to byla vlastně slast.

Chudák bojoval a bojuje pořád,
za svůj život a úplně cizí řád,
pro peníze a něčí pýchu,
má už navždy v srdci rýhu.

Neumře ani skutečně nežije,
zná jen bolest a lásku k státu…