Krvavý závoj
Krvavý závoj
vstoupila do vody,
odděná v černém,
zahalená v závoji.
Bez smyslu žít,
když on je teď s jinou,
zklamané duše,
ať zhynou, zhynou!
Upustila nůž,
z malé něžné dlaně,
voda se zbarvila,
barvou krve, rudě.
Když upadala ke dnu
vlasy za ní vlály,
na hladině závoj
a šaty proudem hnány.
Komentáře (4)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Samozřejmě, že se mi líbí, kdyby to bylo jinak tak to nepíšu. Máš svůj osobitý styl, vlastní melodii, rytmus, pravidla. A že tě někdo považuje za samolibou - pokud taková jsi - byla jsi odhalena. Pokud to tak není - tak ať si plácá, ty víš své. Nepovažoval bych,ale za samolibého někoho, kdo rozdává své nitro a čeká i nejhorší a smířen je s nepochopením. Ale to je věcí pohledů. Piš jak ti ruku srdce povede ujednáno?
09.09.2006 08:04:00 | černočerný
Milá evy, tak to není, příliš se snižuješ, já tvoje věci četl a nemyslím si to. Příkladem za vše budiž "vem si ho" a "touha po životě" přiznám se, že některým věcem nerozumím, ale to asi ani ty u toho co píši já, je to jen a jen proto, že tě neznám. Nevím jak se tváříš, když první vločka tě políbí na nose, když procházíš ranní rosou, když zavane vítr ze severu....
Ale vnímám tě a líbí se mi tvá osobitá divokost a zároveň zranitelnost. A líbí se mi tvé věci.
08.09.2006 22:18:00 | černočerný