Co ti mám říkat, kola se točí
a kára života valí se vpřed.
Sedí na kozlíku ďábelský kočí,
pohání čas, roztáčí svět.
Nikdy ten krutý skřet nezastaví
a jeho tvář rozetne škleb,
když ráno zrcadlo nám nastaví
a do spánků zaráží hřeb.
Přesto se zvedáme a jdeme dál
věříme, že lze přelstít čas.
Chceme se pyšnit pevností skal,
jen někdy nás prozradí hlas
...
Moc se mi to líbí, jak by to asi vypadalo, tedy znělo, bylo-li by to zhudebněno??
13.09.2006 18:49:00 | NikitaNikaT.
Skála je láska,
když s písmenky si hraješ...
není pro pýchu stavěná...
možná by měla poznat, odrazit faleš,
by neklesla ti kolena...
Skála je síla,
stejně jak náruč citu,
co obohatí, když ji dáš...
těší mě, že s veršíky jsi tu...
a ještě, když se usmíváš...
:o)
12.09.2006 11:27:00 | Cecilka
O omšelosti jsi psal v té druhé básni - o prázdném divadle ??? - ona to zase nepochopila!!! :-)
11.09.2006 11:31:00 | Levandule
Výborné pojetí negace času, jeho pachuť zažívá čas od času snad každý z nás. Přeji do něj špetku uklidňující levandulové vůně :-)
11.09.2006 00:28:00 | Levandule