U kostela

Když se odhlásíš a znovu přihlásíš,
tak zaťuká jako že někdo přišel.
Možná je to něco víc než tvůj přítel,
není jediný co by něco chtěl,
však jediný by snad i směl.

Ne smutně spíš vesele
v peřinách postele
na truhlách v kostele
Co odemknou zarezlými klíči vstup
do tvých neodymových očí..

A na růži rtů kapka
sliny mé i tvé zůstala,
schválně sis jí tam nechala,
jsem rád že si se nebála
Od lidí zatracení,upálení...

A za oltářem toho kostela
oddala si se hříchu
V tom tichu nebylo nám k smíchu
Spíš zatajil se dech
Po vzrušeném dýchání
Takové to bylo slastné pí*ání

autor:Petr Z