Ztracena

Ztracena

Anotace: Můj tzv. kamarád, mě opravdu podržel...proto tahle báseň...svym způsobem pro něj...díky Lukáši...(ironie)

Měním se a upadám
v malou temnou nicotu,
jak bílá květina uvadám,
bořím se v svou samotu.

Na duši mi sedí klubko zmijí,
přijdu si sama, smutno je mi
a život mě jaksi... míjí,
sklopené mám oči k zemi.

Těžce, přetěžce hledám porozumnění,
opájím se v smrtelné závrati,
po těle rozbíhá se mi mrazivé chvění,
cítím již zmije do duše vnikati.

Pomozte mi, prosím, kdokoliv z vás,
volám do bídného lidského smíchu,
vidím ten lidský jas,
však sama zkomírám v tklivém tichu.
Autor Pincik, 11.09.2006
Přečteno 438x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Ty víš, proč píšu znova, už jsem pochopil ironii v tvém věnování a jen odpovídám. Slyším tvé volání a pomohu ti, kdykoliv budeš chtít.
A teď k té básni, fakt se ti povedla, úplně sedí na to co jsi mi říkala, fakt pěkný ... =))

12.09.2006 20:24:00 | Miro Sparkus

líbí

JO, už jde vidět, že se ti vrací nálada a nápady .. pomohl bych ti, ale ty by jsi pak nepsala další básničky, takže ... znáš mě .. =)).. jinak 100% si schovávám pro něco, co teprv určo přijde .. =)

11.09.2006 22:05:00 | Miro Sparkus

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel