Podzime

Podzime, náruči bezútěšných par
Jeseni, slyš, slunce Tvé zlostně studí
V svitu tom – parkánů vlas – listové rudí
Stéblovím klesají, to nic než skon a zmar

Úsměv Tvůj kalný a biče plískanic
Ruměncům dřev se zakusují v líce
Zmáčený servou šat a vztekle zadujíce
Proplavou větvovím a zmizí, víc už nic

Podzime,… oboly zlaté, krvavící
Nahá bříz ramena tu vůkol rozprostřela
Tmobrvý rej veprostřed z‘dumaného čela
Obrysy holých paží korun kdysi košatících

Cákance okrových Tvých mlh pod nebesy
Kaluže stínu tklivě rozvěšené ulicemi
Ač smát se chci, teď vskutku smutno je mi
Nemoha vzpomenout si, kde že Slunce, kde jsi…