Chuť po krvi

Nosferatu bílý jako noc,
všude je jich spousta,
on cítí tu svou moc,
vidí lidi jen jako svá sousta.

Člověk jim nikdy neuteče,
upír je mnohem rychlejší,
čas se pomalu vleče,
chtíč ho nikdy neopouští.

Cítí jak krev ti tepe v žilách,
chce ji hned mít,
zemřeš s jeho špičáky na slabinách,
pak tě nechá na zemi shnít.

Jeho touha po krvi je moc velká,
lidé cítí jeho pachuť z úst,
pomalu se k tobě souká,
nechce už žádný půst.

Jen kapička krve ho přivádí k šílenství,
dokáže kvůli ní vraždit,
je to hřích,je to obžerství,
už chce konečně baštit.

Nosferatu necítí nic,
jen touhu po té tekutině,
jeho duše je dávno pryč,
nevidí svůj odraz na hladině.

Pobledlí upíři loví jen v noci,
temné stíny plíží se k tobě,
v ní stanou se z nich lovci,
nemysli,že zaútočí jemně!

Upíři jsou plní neřestí,
na hřbitovech hodují,
když si tě vyhlídnou,tak tě už nepustí,
do kostela nechodí.

Nastav krk a už neucítíš nic,
podvol se a přestaň se bránit,
tvá duše navždy letí pryč,
nic a nikdo tě nemůže zachránit.

Ty ted už víš,co je touha po krvi,
kvůli ní si můžeš všechno dovolit,
tohle jen někdo ví,
uděláš už i ty pro krev cokoliv.