Malostranská balada
Malostranská balada
Červená jadérka
vyloupnutá právě v tom nahém okamžiku
kdy se zrodilo mé nevědomí
Smutně jsem hleděl na sluncem ozářené střechy
rozmazaných malostranských domů
Havrani svým řevem čmárali po obloze
a já jsem skoro plakal
Okna domů byla temná
a rozhryzaná obloha se třásla strachy
A jsi to ty mé krásné město
které stále chápu svýma očima
Stoupáš skrz podrážky mých bot
až k srdci a
tišíš je až k neuvěření
vyloupnutá právě v tom nahém okamžiku
kdy se zrodilo mé nevědomí
Smutně jsem hleděl na sluncem ozářené střechy
rozmazaných malostranských domů
Havrani svým řevem čmárali po obloze
a já jsem skoro plakal
Okna domů byla temná
a rozhryzaná obloha se třásla strachy
A jsi to ty mé krásné město
které stále chápu svýma očima
Stoupáš skrz podrážky mých bot
až k srdci a
tišíš je až k neuvěření
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
...stoupáš podrážky mých bot až k srdci...klesáš skrz mé oči až do srdce... obě ty cestičky se mi spojily v duši, kde kladélko Tvých básní dalo rozkvést pocitu NÁDHERA... Děkuji za krásné počteníčko :-)
13.09.2006 15:55:00 | Levandule