Nečitelná tvář

Čte mi z tváře,
co z ní vychází a zapadá,
jakási temná záře,
a mě tak napadá,
co si o ní myslí.

Jak může zkoušet číst,
někdo, kdo četl jen pár knih,
číst z tváře a obracet jako list,
její barvy, temné i jako sníh,
a při jednom pohledu...ztich.

Vzal mou ruku do dlaní,
ale stále z tváře číst mi chtěl,
kterápak chuť jej k tomu dohání,
proč vůbec myslí,
že by v ní uměl číst?

Vidí, že vidí jenom tvář,
jak černé písmo na papíru,
to písmo se však rozpilo,
a on vzteky do knih rozedřel,
hlubokou nečitelnou díru.