Temné království

Království smrti, království zla,
panství černé smrti,
smrt jest ta královna.
Pláně širé a rozlehlé, kdo ztratí se zde,
již ho nikdo nenajde.
Potoky krve lepkavé, řeky utrpení,
nikdo v nich nedoplave,
každý stejně vody zpění.

Království smrti, království zla,
panství černé smrti,
smrt jest ta královna.
Pyramidy z kostí dosud neohnilých postaveny,
bělostné lebky se lesknou,
upírajé prázdné oční důlky k nebi.
Množství nepřeberné stále přibývá,
avšak planina jako by byla bezedná, nekonečná.

Království smrti, království zla,
panství černé smrti,
smrt jest ta královna.
Propasti hluboké, z nichž šíří se pach,
na dně těla mrtvá, polámaná,
avšak čiší z nich strach.
Mrtvoly bez života leží jen tak,
navíc je zastiňuje neprostupný mrak. Temný oblak neúprosný, černý a dusivý,
ni paprsku slunce nepropustil by.

Království smrti, království zla,
panství černé smrti,
smrt jest ta královna.
Má paní chladná bez citu též,
já i ty, stejně podlehnem.
Nevybíravá dáma, vlasy černé, oči plamenné,
rty plné smíchu, ruce znavené.
Práce neustálá jakoby těšila ji,
dokáže přijímat nás bez ustání.

Království smrti, království zla,
panství černé smrti,
smrt jest ta královna.
Královna zbožňovaná či proklínaná,
skutek její konečná svoboda jest.
Nebo věčné mučení.
V potocích krve, v řekách utrpení, na pyramidách rostoucích, v hlubokých propastech,
odevšad šíří se vzlyk.

Nahoře na mraku nad zmučenci bdí, je to ta hlídačka zatracených. V království smrti, v království zla, černá paní, chtivá královna.