Tak chladná

Tak nádherně chladná,
přitom dokonale krásná,
když přicházíš nikdo nedechne,
odcházíš s posledním nádechem.

Někdy v prokleté černé,
občas v posvátné bílé,
sen který mění se ve skutečnost,
či jen přání měnící se ve skvost.

Tichým hláskem v náhrobním kameni,
dvě jména plné lásky vyrytá v kmeni,
se slzou v očích lidem v černém,
poslední pohled ve světě nádherném.

Jen pro tebe dnes zní poslední píseň,
nezapomeň že toto už není sen,
už nebude tak nádherně jako dnes,
že, ty tak dokonalé svobodná.

O čem to vše je?
Smrti a posledním nádechu,
o studeném dni plném lásky,
poslední a pozdní lásky,
o slovech vytesaných do kamene,
který bude navždy jen tvrdý polštář,
o slzách a smutku,
o tom všem a možná i o více.

Tak nešťastně šťastný,
smrti studená, běž o krok dál.